Železniční expozice Městského muzea v České Třebové
Železnice patří neodmyslitelně k České Třebové (v roce 2005 to bude již 160 let od příjezdu prvního vlaku) a od základu změnila celé město i široké okolí. Při budování expozic Městského muzea by mělo být právem pamatováno i na expozici železnice. Expozice železnice při zdejším muzeu se již několikrát objevila v seznamu železničních expozic na našem území vydaném v časopisu Českých drah „ČD pro Vás“. Železniční expozice v Č.Třebové se nachází i v několika publikacích, věnovaných železnici, např. v Atlasu lokomotiv, který vydává nakladatelství Gradis Bohemia. Zde v seznamu železničních muzeí a expozic železniční techniky, které čítá 35 položek, je jako jediná uvedené muzeum v České Třebové s železniční expozicí umístěné pouze v depozitáři. Právě jedním z cílů Muzejního spolku v České Třebové je vyvíjet úsilí o zřízení expozice železnice při Městském muzeu. I když se zdá být realizace železniční expozice ještě daleko a bude stát ještě mnoho úsilí, již dnes je dobré zamyslet se nad obsahem této expozice.
Nejprve je dobré podívat se jak fungují jiné, srovnatelné železniční expozice. Když pomineme velká železniční muzea a speciální dopravní expozice, existuje v naší republice celé množství menších železničních expozic. V Pardubickém kraji, v Rosicích nad Labem v bývalé vodárně existuje malé železniční muzeum, které zahrnuje historii dráhy, ale i městské dopravy v Pardubicích. Toto muzeum je v péči Pardubického spolku železniční dopravy a vedle historie železnice zahrnuje též expozici městské hromadné dopravy v Pardubicích. Podobné menší expozice vznikají v naší republice v posledních letech stále více. A právě v České Třebové, která se ráda honosí přívlastkem „Město železnice“, by expozice železnice měla co nejdříve vzniknout. Protože v současnosti není dosud rozhodnuto, zda a kde vůbec bude železniční expozice existovat, nelze s konečnou platností určit její velikost, ani rozsah sbírek. Železniční expozice Městského muzea by měla být především zaměřena na město a nejbližší okolí, tak jak to již vyplívá ze samotného názvu. Přesto by se nemělo zapomínat ani na širší rámec expozice, která by mohla zahrnovat např.celý region v Pardubickém kraji, popř. jít ještě dále. Tím by mohlo Městské muzeum překročit pomyslný stín lokálního muzea, odsouzeného na závislosti městského financování a tím nálady a zaměření městského zastupitelstva.
Historických písemných a obrázkových dokumentů věnovaných vývoji železnice a jejího vlivu na rozvoj města je v depozitáři muzea poměrně dost, chybí však trojrozměrné exponáty, vhodně doplňující železniční expozici. Mezi největší, ale také asi nejnákladnější exponáty by se jednalo o umístění lokomotiv, vozů a dalších předmětů, jako např. zabezpečovací zařízení v budoucí expozici. To se v současné době jeví zřejmě jako neuskutečnitelné, jak z prostorového, tak i technického hlediska. V případě umístění železniční expozice ve větší vzdálenosti od kolejí ČD je sice přeprava takového exponátu technicky proveditelná, ale z finanční stránky rozpočtu města těžko realizovatelná. Náročná by byla také oprava a údržba takových exponátů, ale na druhé straně by tyto exponáty byly velikým lákadlem a určitě prestižní záležitostí v regionálním muzejnictví. Opravy a údržba těchto velkých exponátů by mohla být zahrnuta do programu pro nezaměstnané v našem městě.
Další, nezanedbatelnou stránkou je vhodné vytipování historického kolejového vozidla jako exponátu. Nejlepším a nejpřitažlivějším exponátem železniční sbírky je pochopitelně parní lokomotiva. Ty, které v současnosti fyzicky existují, jsou prakticky až na výjimky nedosažitelné. Mají své vlastníky, kteří mají s nimi již své záměry. Přesto by se ve spolupráci např. Národním technickým muzeem v Praze (NTM) dala některá dlouhodobě zapůjčit z depozitáře v Čelákovicích. Ve sbírkách NTM existuje např. parní lokomotiva 534.027, která je v současné době nekompletní a navíc rozložená. Tento stav by mohl umožnit získání této lokomotivy do dlouhodobého pronájmu pro muzejní expozici a také snadnější přepravu do prostor železniční expozice. V expozici by se tato lokomotiva mohla v rozebraném stavu představit jako ukázka z jakých částí se parní lokomotivy skládaly. Navíc má tato parní lokomotiva určitý vztah k našemu regionu. Výtopna v České Třebové měla stroje tohoto typu ve svém stavu od poloviny dvacátých let minulého století až do ukončení parního provozu v České Třebové. Navíc uvedená lokomotiva dojezdila pod tehdejším LD Česká Třebová i když poslední roky provozu byla nasazena na výkonech strojové stanice v Pardubicích. (1)
Další parní lokomotivy, případně jejich fragmenty by bylo možné zapůjčit, nebo získat od dalších majitelů a provozovatelů. Vedle NTM se může jednat o Muzeum průmyslových železnic (MPŽ) v Mladějově na Moravě, nebo o České dráhy (2). V případě dlouhodobé zápůjčky některé z parních lokomotiv od MPŽ, se zde jedná se o úzkokolejné lokomotivy, přeprava co se týče vzdálenosti, vlastní dopravy a umístění v železniční expozici by se jevila jako nejsnazší. Od Českých drah by se jednalo o dlouhodobou zápůjčku některého ze strojů, které čekají na znovu uvedení do provozního stavu. Ani České dráhy, dnes akciová společnost nemají dostatek financí na nostalgii a tak některé parní lokomotivy budou na zprovoznění zřejmě dlouho čekat. Navíc současné vedení ČD není nostalgii nakloněno, což se jeví např.v administrativních, či finančních barierách pro zavádění parních jízd, úvahy o privatizaci podnikového muzea a odprodeji historických vozidel movitým zájemcům atd. Špatná finanční situace bude u ČD a rovněž dalších provozovatelů parních lokomotiv zřejmě častější. Avšak právě spolupráce s Českými drahami, jejich výkonnými jednotkami v regionu by pro Městské muzeum měla být rozhodující. Při DKV Česká Třebová funguje již jedno desetiletí Společnost železniční (SpŽ), která se stará o parní lokomotivu 310.922 a další, dnes již historická vozidla. V péči SpŽ se vedle parní lokomotivy 310.922 nacházejí motorové vozy M 144.0014, M 263.0019, M 240.0089, motorové lokomotivy BN-60, T 334.0778 a elektrická lokomotiva E 669.0001. Další lokomotivy jsou vytipovány k záchraně. V majetku, nebo v péči SpŽ se nachází celá řada historických vozů, z nichž některé jsou již renovované, další na renovaci teprve čekají. S parní lokomotivou 310.922 a ve spolupráci s ČD jsou pořádány historické jízdy prakticky po celé České republice. V obvodu DKV Česká Třebová se pak nachází hned několik dalších kolejových vozidel, dnes historických klenotů, které by stály rovněž za záchranu. (4) Další, rovněž důležitá spolupráce by byla možná s podnikovým muzeem Českých drah v Lužné u Rakovníka, kde existuje několik nekompletních strojů řad 556.0, 475.1 a 534.03, lokomotiv, které byly v různých obdobích parního provozu také v České Třebové. V neposlední řadě by stálo za úvahu získat alespoň kotel parní lokomotivy, který by bylo možné umístit v expozici v řezu. Jeden z takových nevyužitých kotlů je rovněž v DKV Česká Třebová, rezivějící pod širým nebem. Kotel pochází z parní lokomotivy řady 354.1 a několik let zde hnije, vhozený v uhelném bunkru.
Lokomotivy však nejsou pouze parní stroje, ale dnes již existuje celá řada lokomotiv motorových a elektrických, které se v současnosti vyřazují. Pakliže by byla možnost větší železniční expozice, myslím, že by v ní měla být zastoupena některá z elektrických lokomotiv, především některá z lokomotiv řady E 669.1 / 181. Jedná se o lokomotivy, které jsou zastoupeny v České Třebové od roku 1962 a jezdí zde doposud. Ani ty však zde nebudou do nekonečna a dojde k jejich zrušení již během několika málo let. V případě, že nebude v expozici dostatek místa, měl by Muzejní spolek s Městským muzeem vyvinout iniciativu, aby jedna z těchto lokomotiv byla umístěna na vhodném místě jako pomník připomínající část historie železnice v našem městě. Dalším počinem v záchraně dalšího typu elektrických lokomotiv by mělo být vytipování pro zachování do sbírek železniční expozice některé lokomotivy řady 130 (ex. E 479.0). Určitá možnost fyzického zachování je stále u řady 140 (ex. E 499.0), které dosud u ČD v několika exemplářích jezdí. V omezených možnostech Městského muzea však nejspíše bude získání pouze některých částí lokomotiv. Příhodné by bylo v expozici umístit stanoviště strojvedoucího některého z výše uvedených strojů elektrické,popř.motorové trakce. ( 3)
Když vynecháme, že v železniční expozici by mohl být nějaký historický železniční vůz, kterých se v různém stavu nachází v současné době ještě poměrně dost (příklad uveden výše), nelze se nezmínit o zabezpečovacím zařízení z různého období železnic. Velice vhodné by bylo získání historického zabezpečovacího zařízení, které se v současnosti nachází v žst. Třebovice v Čechách. Jedná se o jedno z prvních reléových zabezpečovací zařízení pocházející ze SSSR, které bylo instalováno v roce 1953 a nyní dosluhuje. Toto zařízení bude po rekonstrukci stanice zřejmě zlikvidováno. Další zabezpečovací zařízení typické pro někdejší éru ČSD, jak meziválečnou, tak i poválečnou je elektromechanické zabezpečovací zařízení. To dosud slouží svému účelu např. Ústí nad Orlicí, Letohradě, Dolní Lipce atd. I zde se však předpokládá do několika let jejich nahrazení moderními počítačovými systémy. Chybět by neměly např. mechanická i světelná návěstidla.
Mezi dalšími trojrozměrnými exponáty by neměly chybět např. historické uniformy, různé návěstní pomůcky, ukázky jízdních řádů z různých období atd. Rozhodně by zde neměly chybět modely některých objektů nádraží v České Třebové, popř. okolních nádraží, které již neexistují. Zde by se mohlo jednat např. o model výpravní budovy nádraží v České Třebové, zbourané v roce 1924, nebo zauhlovacího jeřábu, který byl dominantou českotřebovského depa za parního provozu. Možná by stálo za úvahu vytvořit model výtopny v Třebovici v Čechách, nebo v Lanškrouně, nebo první výpravní budovy v Třebovici, nebo v Rudolticích v Čechách.
Železniční expozice by neměla zapomínat ani na osobnosti z České Třebové, které pro železnici něco znamenali. Mezi ty nejvýznačnější z nich patřil ing. Ludvík Shejbal, kterému by měla být věnována část expozice. Zde bohužel chybí nějaký třírozměrný exponát, zachovány jsou však některé fotografie a plány rekonstrukcí, na kterých se L.Shejbal podílel. Zde by se opět jednalo o úvahu zhotovit alespoň model některého z typů lokomotiv, které L.Shejbal upravil.
Velice důležitým bodem je vhodnost umístění železniční expozice Městského muzea. Návrhů bylo v nedávné minulosti hned několik. Velice zajímavým a zároveň podmětným návrhem je umístění železniční expozice v areálu bývalé kotelny Primona. Ta je napojena vlečkou na koleje Českých drah a tak doprava některých trojrozměrných exponátů (lokomotiv, vozů atd.) lze realizovat právě po této vlečce. Navrhovaná varianta vytvořit v této lokalitě společné muzeum nejen železniční, ale se zaměřením na průmysl, dopravu a energetiku by mohla posunout naše lokální městské muzeum do jiných dimenzí. Vytvoření takového muzejního komplexu by zviditelnilo nejen naše město. Vhodná propagace tohoto muzea ve spojení s dalšími aktivitami Městského muzea, samotného města a obcí v okolí (např. Švabinského domek na Kozlově) by určitě podpořil turistický ruch v regionu. S tím by mohla vzniknout další pracovní místa nejen v samotném muzeu, ale rovněž v oblasti služeb, gastronomie a obchodu, tím také větší daňovou výtěžnost atd. Kolejové spojení s muzejním komplexem by umožnil také přímou dopravu návštěvníků z vlakového nádraží historickými vozidly. V tom případě by také spolupráce s dalšími subjekty zabývajícími se záchranou a provozem historických technických exponátů byla intenzivnější a kolejové napojení by usnadnilo případnou výměnu exponátů nejen z železničních expozic, ale i z dalších sbírek. Při vhodně nastíněném projektu muzejního komplexu v areálu bývalé teplárny by se k financování mohlo využít rovněž financí z kraje, příslušných ministerstev, z grantů a některých evropských fondů pro rozvoj regionů. Další možnosti, kde umístit železniční expozice větších rozměrů ve spolupráci s dalšími subjekty a sponzory by mohly být např. využití Národního domu, nebo dnes nepříliš využitého překladového nádraží. Obě varianty leží rovněž v blízkosti kolejí, respektive koleje jsou položeny na překladiště a tím by se opět usnadnila doprava velkých exponátů lokomotiv a vozů.
Na závěr je nutno položit také otázku, co když dojde nakonec k rozhodnutí, že Městské muzeum nebude mít žádnou železniční expozici? V tomto směru jsem pesimistou. Věřím sice, že expozice železnice nakonec najde městském muzeu své místo, ale bude popelkou. Vznikne zde expozice malá, zastrčená a nevýrazná, bez větších exponátů. O větší expozici, nebo muzeu, kde bude významně železnice zastoupena rozsáhlou sbírkou s velkými exponáty lokomotiv, vozů, zabezpečovacího zařízení atd. si mohu a se mnou též mnozí příznivci železnice a její historie v našem městě a širokém okolí jen nechat zdát. A jestli opravdu tato expozice bude zamítnuta? Promarní se tak jedna z velikých příležitostí zachránit jeden z fragmentů naší historie, spojené se životem našeho města. Bude to veliká škoda, ale zároveň také projev hluboké neúcty ke generacím železničářů, občanů našeho města, kteří ve dne, v noci za každého počasí vykonávali svoji nelehkou a náročnou práci. Byli součástí tohoto města, které do současné podoby dovedla právě železnice, ať byla pod řízením Severní státní dráhy, Společnosti StEG, Rakouskými státními drahami, Československými drahami, nebo v současnosti Českými drahami. Pak si město Česká Třebová nemůže zasloužit titul, kterým se tak ráda honosila a honosí se i dnes – „Město železnice“.
Pavel Stejskal
Poznámky:
1) Lokomotiva 534.027 byla předána NTM Praha z LD Česká Třebová. NTM ji vedlo jako neprovozní exponát, schopný přepravy. Lokomotiva se zúčastnila také celé řady železničních výstav, např. v roce 1980 k ukončení parního provozu v Liberci, v roce 1981 na výročí 130. let Pražsko-děčínské dráhy, v roce 1983 k výročí železničního uzlu Nymburk. Pak byla uschována v depozitáři NTM v Čelákovicích. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla mnou vyvolána iniciativa přepravit tuto lokomotivu do Č.Třebové a zprovoznit ji. To se sice nepovedlo, ale stroj se nakonec ocitl v Pardubicích, kde byl rozebrán a připravován ke zprovoznění tamním železničním spolkem. Zde však byly zcizeny některé podstatné díly, hlavně nenahraditelný přední běhoun a tím byla celá iniciativa Pardubického spolku na znovu zprovoznění této lokomotivy zmařena. Lokomotiva pak byla v rozebraném stavu převezena zpět do depozitáře NTM Čelákovice, kde je doposud v rozloženém stavu na několika vozech pod širým nebem.
2) Podnikové muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka soustředilo ve svých sbírkách také několik parních lokomotiv v nekompletním stavu, které dříve sloužily jako vytápěcí kotle. Jedná se o lokomotivy řady 556.0 a 534.03. Tyto lokomotivy byly před elektrifikací hlavního tahu nasazovány i v depu Česká Třebová. Na zapůjčení od ČD bude zřejmě časem rovněž i stroj 310.922, který je v současnosti provozuschopný v DKV Česká Třebová. V době realizace železniční expozice bude tato lokomotiva určitě neprovozní, zřejmě bude chybět potřebný finanční obnos na opravy a bylo by škoda ji opět umístit na podstavec v depu a nechat ji vystavenu povětrnostním vlivům a znovu chátrat.
3) Zachována pro tento účel by mohla být lokomotiva E 669.1081 / 181.081. Tato lokomotiva byla první této řady přidělena do České Třebové a zde jezdí dosud. Tím by mohla dokumentovat jeden z tradičních typů elektrických lokomotiv provozovaných v České Třebové. V případě rozhodnutí vzít tento stroj pod křídla Městského muzea nelze již dlouho otálet. Lokomotiva se v posledních týdnech dostala na seznam lokomotiv řady 181, které se již nebudou opravovat a větší závada na lokomotivě ji zcela odstaví z provozu a tím i odsoudí k zániku a likvidaci.
4) V areálu DKV Česká Třebová se dnes nachází celá řada lokomotiv, motorových vozů i železničních vagónů. Některé jsou určeny pro záchranu jako historická vozidla, další čeká zřejmě ponuřejší osud spojený s likvidací. Tím by nenávratně zmizely některé skvosty kolejové dopravy, dnes ještě nedoceněné. Vedle vozidel v péči, nebo majetku Společnosti železniční při DKV Č.Třebová, se zde nachází v různém stavu několik motorových vozů a dnes již historických vozů. K těm nejvzácnějším patří někdejší motorový vůz ČSD řady M 220.1. Dnes je sice přestavěn, hlavně čela vozu jsou upravená. Tento motorový vůz jezdil ve dvacátých letech minulého století také na lokálkách v Orlických horách.